Fotogalerie

Historie

Eduard Taaffe
přednáška prof. Pokorného


Kontakt

Majiteli tvrze a zámku Nalžovy byli v minulosti příslušníci rodů, které zasahovali do událostí v dějinách obce, kraje, českého království i monarchie.

Informace k přípravě jsme čerpali ze zdrojů, které pokládáme za důvěryhodné. Jejich seznam je uveřejněn v závěru a některé z nich jsou k nahlédnutí v zámecké knihovně.




OBSAH

Historie budovy zámku:
vznik
přestavba v 18. století
přestavba v 19.století
období Müllerů
období po roce 1948
plány do budoucna - společnost Lamela Electric,a.s.

První zmínka o Nalžovech

Vznik Stříbrných Hor

Majitelé zámku
Švihovští z Rýzmberka
Pöttingové
Taaffeové
Müllerové
Lamela Electric,a.s.




Historie budovy zámku

Zámek vznikl jako renesanční budova kolem roku 1619, kdy jej vedle poničené tvrze postavil majitel Nalžov Bedřich Švihovský z Rýzmberka. Nepravidelný čtyřkřídlý půdorys byl typem italského kastelu s nárožními vížkami a otevřenými arkádami v nádvoří a částečně v prvním patře. Arkády byly zazděny nejspíše při pozdější přestavbě v 19. století.

První větší rekonstrukce a úpravy zámku byly provedeny kolem roku 1744, kdy jej vlastnil Václav Maria Pötting. Šlo především o rozšíření a rekonstrukci zámecké kaple. Její výmalbu zřejmě provedl J.F.Lux, tehdy významný malíř nejen lzeňského kraje. Hrabě Pötting měl za manželku Marii Lažanskou. Spojení těchto hraběcích rodů připomíná vyobrazení jejich erbů na stropě kaple z této doby.
Erb kaple

Další barokní úpravy zámku překryla pozdně empirová přestavba, navržená Heinrichem Kochem v roce 1840. To už byl majitelem Ludvík Taaffe. Při této přestavbě byla dostavěna čtvrtá nárožní vížka s točitým schodištěm . Přistavěn byl i balkon a zvýšena věž. Na ní byl umístěn erb Taaffeů - drak a kůň, mezi nimi je hraběcí koruna. Po rekonstrukci budovy Taafeové pokračovali i v přestavbě okolí zámku. Z původních ovocných sadů, zeleninových zahrad a míst, kde před tím byla chována domácí zvířata, vznikl anglický park s různými promenádami, cestičkami, květinovými záhony. Do parku byly začleněny stromy, které zde již rostly. Další pak byly vysázeny. Později přibyly ještě kašny v loukách nad a pod zámkem nebo také tenisový kurt.

V dalších letech již žádná velká rekonstrukce budovy zámku neproběhla. Hrabě Eduard Taaffe i jeho syn Jindřich se věnovali spíše opravám či přestavbám hospodářských budov. V tom pokračovali i bratři Müllerové, když zámek s přilehlými budovami v roce 1937 koupili. V roce 1944 byla do části zámku umístěna škola též bez nějakých úprav. V době, kdy byla v zámku armáda, došlo k výměně oken, vybudování ústředního vytápění a dalším úpravám. Bohužel některé tyto zásahy poničily hodnotné prvky vytvořené již zmiňovanými přestavbami v 18. a 19. století.

Posledním větším zásahem do budovy byla oprava střechy s výměnou krytiny nad "vojenskou" částí a vybudování dvou bytů v části "školní" na konci osmdesátých let.


První zmínka o Nalžovech

Ves Nalžovy se poprvé připomíná roku 1380, kdy ji drželi Hrabiše a Jan z Paběnic. Patrně již tehdy zde stávala tvrz, na jejímž místě dnes stojí sýpka. Dodnes zachované sklepy pod sýpkou byly součástí této tvrze.

Po Paběnických byl majitelem Nalžov Vilém z Růže na Rábí. Poslední vůlí Protivy Paběnického z r.1473 se však majitelem vsi, dvora a tvrze stal Svojše z Velhartic. V té době jej často navštěvoval Zdeněk Lev z Rožmitálu, nejvyšší purkrabí království Českého, majitel Velhartic.


Vznik Stříbrných Hor

Svojše začal nad Nalžovy s dolováním stříbra. To mu umožnil královský dekret z 10. června r.1521. Krátce na to vznikla nad Nalžovami osada ve starých spisech jmenovaná Silberberg ob Ellischau. Již roku 1530 ji král Ferdinand I. povýšil na město s názvem Bergstadt ob Ellischau.


Dalším majitelem Nalžov byl Ulrych Pouzar z Michnic na Cukenštejně. Za Svojšeho doloval stříbro pán z Růže. Pouzar chtěl dolovat sám, a tím vznikly velké spory. Ty byly urovnány až po jeho smrti r. 1546. Jeho nejstarší syn Jan se ujal panství a dolování nechal svým třem bratrům. Zemřel roku 1551. Měl dceru Annu. Její manžel Vchynský z Vchynic získal celé Nalžovy a později Neprachovy. K Neprachovům tehdy patřily dvory Sedlečko, Malý Bor, Černice, Hradešice, Měřenice, Oustalec, Buršice, Velešice, Tejřovice, Těchonice i Radice.

Cuknštejn

Cuknštejn

Po zřízení pivovaru sepsal s Horskými smlouvu . Ti měli z panského pivovaru brát pivo, a za to měli právo pást na panských pozemcích. Vchynský zemřel r. 1590. Jeho bratr o rok později prodal Nalžovy a Neprachovy za 80.000 kop bílých grošů Karlu Švihovskému z Rýzmberku na Přešticích.


Švihovští z Rýzmberka v Nalžovech

Erb Švihovských

Erb Švihovských z Rýzmberku



Část rodokmenu Švihovských z Rýzmberku

Rodokmen Švihovských

Po smrti Karla se stal pánem na Nalžovech jeho strýc Bedřich. Právě v době, kdy vlastnil Nalžovy, byla tvrz popleněna uherským vojskem. Sám Bedřich byl rád, že se zachránil útěkem na jeden ze svých statků, kde se ještě dlouhou dobu zotavoval. Tvrz byla tak poničena, že nezbývalo nic jiného, než vystavět nový zámek.


Popis zámku v Nalžovských Horách ze zápisu v Deskách zemských
DZV 309, T 8, Národní archiv v Praze.

,,V středu po neděli Judica to jest 17. dne měsýce Martii... První díl. Letha od narození Syna Božího tisícího šestistého třidczátého (1630) ve čtvrtek po Sv. Třech Králích, jinak 30. dne měsíce ledna (datum vlastní smlouvy, předešlé datum se asi týká jejího zápisu do desk zemských). Já Petr Vok Švihovský z Ryžmberka a z Švihova a na Nalžovech, Neprachovech, Příchovicích a Čejkovech... jsouce žádán od ... Ferdynanda Václava Švihovského z Ryžmberka a z Švihova, pana bratra mého milého, abych statek pozemský jakožto bratr jeho starší na dva díly rozdělil.... Zámek Nalžovy. V kvadrátu od kamene vystavený dobře, s světnicemi, sklepy, komorami, lochy, seypkami a summou se všechněmi a všelijakými pokojemi y s kaplou (!), jak spodními, tak svrchními..., y s podkrovím k tomu prvnímu dílu přiděluji. ... Štěpnice s zahradou. Při zámku Nalžovech zdí obehnaná, v ní štěpové všelijaký, též zahrada, pole, na němž se všelijaká semena zahradní pro kuchyň a jiné pohodlí užívá, y hlavačice na zelý se zasívá (!). V též zahradě jest láznička s jednou světničkou a síní..."
V. Ryšavý


Bedřich měl dva syny. Petr Vok dostal Přeštice a Příchovice, mladší Ferdinand Nalžovy. Ten, na rozdíl od svého otce, nepotvrdil Horským smlouvu, což mělo za následek velké spory. Byl hejtmanem Prácheňského kraje a přísedící nejvyššího krajského soudu. Zemřel r.1668, pochován byl v hradešickém kostele.

Po něm se ujal panství syn Jaroslav. Byl císařským radou, zemským soudcem a nejvyšším berním království Českého. Po jeho smrti prodali věřitelé Nalžovy, Neprachovy, Tedražice a Čejkovy hraběti Norbertu Pöttingovi za 207 754 zlatých.


Rod Pöttingů

erb Pöttingu Rod Pöttingů vlastnil Nalžovy padesát let. Brzy po převzetí Nalžov rozšířil Norbert Pötting kostel. Roku 1723 založil Růžencové Bratrstvo, o čemž svědčí nápis na klenbě u vstupu do kostela. Sochy u kostela a u hřbitova nechal zřídit hrabě Václav Maria Josef Pötting. Pravděpodobně jde o dílo sochaře Štěpána Borovce.

Na zámku pak hrabě Pötting provedl největší změny a úpravy v blízkosti kaple, o jejíž rozšíření žádal r. 1736. Zemřel 4. listopadu 1760 a je pochován v kostele.


Václav Maria Josef Pötting

Václav Maria Pötting

Starý stav zámku


Ukázka popisu zámku r.1718 ze zemských desek díl Nalžovy

,,…Ten jest od kamene vystavený a kurkama (taškami) krytý, jdouce do něho na pravé straně jsou 2 hostinské marštal s rundelem, z jedný tý marštale jdou kamenné schody do hořejších pokojů, na levé straně jest vězení i potom jest brána klenutá v quaderstucku do zámku, po straně po schodách jest síň, kde schody do hlavních pokojů jdou, z té síně jde se do světnice, v níž kancelář dřevěná a komora; naproti v druhé straně jest zase síň, z ní se jde do zahrady, z té síně schody do hořejších pokojův a do jednoho pokoje velkého, vedle něho jest sklep suchý. Vycházejíce z té síně do druhé strany (=křídla), jest ambit široký klenutý, tu hned vedou schody do dvouch sklepů podzemních, v jednom jest lednice, a druhý nyní zahradník užívá. Dále jsou opět dvě klenutý marštale a při nich rundel, v jedné 6 a v druhé 13 stání. Nyní přichází třetí strana (=křídlo) zámku, v ní jest taky ambit prostranný klenutý, tu hned zase marštal na 6 koní, vedle jest suchý sklep pro kšíry a sedla, skrze něj jde se do prádla, vedle prádla 2 suchý sklepy, jeden se užívá za spižírnu, a druhý pro hospodářské věci. Tu hned poklop neb ležaté dveře do hlavního sklepu podzemního s lednicí, kdež sládek letního času piva při ledě schráněné má, tu zase jest klenutí, v tom klenutí jest brána do štěpnice, vedle jest pokoj a sklep suchý. Zase schylujíce se k hlavní straně zámecké (=k hlavnímu průčelí) jsou tu dva suchý sklepy. Tento celý dolejší štok (přízemí) jest všechen co tu nadepsáno veskrz klenutý.…"


Taaffové a panství Nalžovy

V 1769 roce kupují Nalžovy hrabata Taaffe. Kupní smlouvu podepsal Nicholas(Mikuláš), podle rodových memoárů je uváděn první majitel jeho syn Francis (František). Pro Františka to byla zřejmě náhrada za panství Fryštát. O něj Mikuláše nečistým způsobem připravil kancléř Rudolf Chotek, jehož dceru měl za manželku Mikulášův starší syn John(Jan). Mikuláš po svém příbuzném zdědil titul Viscount, Byl 6. Viscount Taaffe z Ballymote, narodil se ještě v Irsku, hrabství Sligo. Vychováván už byl ale na dvoře vévody Lotrinského. Odtud se, jako věrný katolík, dostal k císařskému dvoru do Vídně. V císařské armádě získával stále vyšší vojenské hodnosti a zúčastnil se důležitých bitev tehdejší doby. Výrazně zasáhl do bitvy u Kolína r. 1757. Pod vedením maršála Dauna tehdy císařská vojska zastavila tažení pruské armády na Vídeň.



Mikuláš Taaffe



Území císaře i císařovny pomáhal chránit, ovšem o rodový majetek v Irsku, Německu i Slezsku přišel "díky" příbuzným. Snad proto koupil pro svého syna Františka panství Nalžovy. Stejně jako on i jeho manželka zemřela zde v Nalžovech v roce 1769.

František Taaffe měl za manželku Klementinu Bellew, po níž se ves Mladice krátkou dobu jmenovala Klementice. Neměli další potomky, a tak František odkázal Nalžovy synovci Rudolfovi. Sám se odstěhoval do Českých Budějovic.


Maria Josefa,
manželka Rudolfa Taaffe

Rudolf Taaffe

Klementina,
manželka Františka Taaffe


Rudolf nejdříve vlastnil statky ve Slezsku (Dolní Lutyně, Fryštát) a Višňové u Znojma. Po smrti strýce Františka splnil jeho přání a pohřbil jej v rodinné hrobce u Antonína. Jakmile se ujal řízení panství, začal s úpravami, opravami a jeho modernizací, což velice ocenil při své návštěvě i císař František I. Stejně jako jeho slavní předci, byl vojákem u císařské armády. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Jeho manželka Marie Josefa byla dcerou dalšího významného vojáka, hraběte Viléma Haugwitze. Již z doby sira Johna Taaffe (1/3 17. století), měli Taaffové místo v anglickém parlamentu. Když však byl r.1798 do parlamentu povolán, místo odmítl. Rudolf měl dva syny Františka a Ludvíka. Zámek a panství Višňové Rudolf předal Ludvíkovi v roce 1830.

František Taaffe, 8. Viscount (1788 - 1849)

František pokračoval v rodinné tradici a jako velice mladý vstoupil do armády. Bylo mu pouze 16 let. Jako císařský komoří brzy dosáhl vysokých vojenských hodností. Pod vedením arcivévody Karla bojoval r. 1809 u Wagramu proti Napoleonovi. Když Napoleon dostal za manželku dceru císaře Františka I., Marii Luisu, František Taaffe ji doprovázel.

Jako prvorozený syn Rudolfa zdědil František Nalžovy, ale panství se vzdal ve prospěch bratra Ludvíka.


František Taaffe

Amálie

Ludvík Taaffe


Ludvík Taaffe, 9. Viscount (1791 - 1855)

Ludvík se nevydal na vojenskou dráhu, ale vystudoval práva. I on však vstoupil do služeb císaře a jeho dvora. Byl též císařským komořím, rektorem vídeňské university, předsedou soudního dvora, v roce 1848 i jeden měsíc ministrem spravedlnosti. Právě za Ludvíka získal zámek Nalžovy svoji současnou podobu.


zámek po přestavbě

starý plán parku


Hrabě Taaffe si vybral pro vytvoření plánů přestavby vídeňského architekta Jindřicha Kocha. Ten kreslil nejen celkové plány, ale i detailní výkresy. Sám i na průběh přestavby dohlížel a podepisoval vyúčtované práce. Součástí přestavby byla i rekonstrukce přilehlého zámeckého parku, kde byly vysázeny různé, ne zcela běžné dřeviny. V dnešní době asi nejvíce zaujmou mohutné červené buky či dvě velké lísky.



K odpočinku a procházkám byl přizpůsoben celý vrch Prašivice. Od té doby zde sídlí veliký kamenný drak i želva. Hrabě Ludvík též nechal v Prašivici postavit umělou zříceninu hradu Ballymote. Ta skutečná stojí v Irsku - rodné zemi Taaffů.

kamenný drak v Prašivici

zřícenina v Prašivici

Carlingford
Ballymote v Irsku


Touto přestavbou vzniklo opravdu reprezentativní sídlo hraběte Ludvíka a následně jeho syna Eduarda, odpovídající jejich postavení u císařského dvora.

Ludvík Taaffe se nejvíce zasloužil o zvelebení zámku a jeho okolí. Přikoupil další panství či statky v okolí, např. Kolinec, Jindřichovice, Podolí, opravil zříceninu tvrze v Zavlekově.

Po smrti Ludvíka byl majitelem panství a zámku Nalžovy jeho syn Karel, 10. Viscount Taaffe. Karel sloužil v císařské armádě, v níž dosáhl hodnosti majora u pluku hulánů a podplukovníka u husarského pluku. Jako rytíř řádu Johanitů nebyl nikdy ženatý. Rok po smrti svého otce sepsal dějiny rodu - "Memoirs of the family of Taaffe" - Vydané ve Vídni r. 1856. I za jeho držení zřejmě ještě pokračovala přestavba zámku i okolního parku.

Spisovatel Karel Klostermann, který prožil v té době dva roky(od roku 1855) ve škole ve Stříbrných Horách, později vzpomínal na tuto dobu ve svých románech :

"… Obrovské čtyřkřídlé sídlo hraběte Taaffeho věčně opravují. Panstvo je pryč, takže proklouznout do rozlehlého zámeckého parku není nic složitého…" "… V létě po smrti svého chotě stará paní hraběnka dala postavit u kostela velký kříž a sochy čtyř evangelistů jemu na slávu a památku. Jak kříž, tak i jmenované sochy stály na podstavcích z mohutných žulových kvádrů. Pamatuji se živě, jak tyto kvádry byly dopravovány na návrší kostelní a jak tam byly skládány. Byla s nimi nemalá potíž; vytáhla je, naložena na valníky, spřežení tří až čtyř párů volů."


Karel Taaffe

Karel Taaffe zemřel roku 1873 ve svých 50. letech. Majitelem Nalžov se stal jeho bratr Eduard.



Eduard František Josef říšský hrabě Taaffe,
11.Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote

Irma Taaffe
Eduard Taaffe


Zatímco předchůdci Eduarda vstupovali do císařských služeb až postudiích, on sám u dvora ve Vídni vyrůstal již od dětství. Měl tu čest, že byl mezi chlapci, kteří dělali společnost budoucímu císaři Františku Josefovi I. a jeho mladším bratrům, arcivévodům Ferdinandu Maxmiliánovi a Karlu Ludvíkovi.

Ministři za Eduardovy vlády


Stejně jako otec, i Eduard vystudoval práva a postupně zastával různé státnické funkce. V letech 1861 -1863 byl okresním hejtmanem a místodržitelským radou v Praze. Nejvýznamnější úřad, post ministerského předsedy, na něj však ještě čekal. Zastával jej 14 let do roku1893. Bylo to v době, kdy se český národ stále více hlásil o svá práva. Pražská univerzita byla rozdělena na českou a německou, bylo postaveno Národní divadlo, byla založena česká akademie věd….




Hrabě Taaffe musel jednat velice obratně, aby dokázal v této době vládnout. Bylo to jistě i díky "drobným" ústupkům. Za jeho vlády byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba nebo zdravotní a sociální pojištění.


Pro Nalžovy a celé panství to bylo zřejmě období rozkvětu a zámek byl opravdu reprezentativním sídlem jeho majitele.




Eduard využil svého postavení k rozšíření a modernizaci svých statků v Nalžovech a okolí. Prosperovaly pivovary v Nalžovech a Kolinci, lihovar, kamenolomy,byl známý Nalžovský sýr. Měl zájem na rozšiřování pracovních příležitostí pro lidi z Nalžov i okolí. Ve Stříbrných Horách byla díky hraběti založena košíkářská škola. Protektorkou školy byla dcera hraběte Luisa.


Luisa Taaffe

pivovar v Kolinci

pivovar v Nalžovech



kamenolom ve Smrčí u Vlčkovic



Díky sňatku s Irmou Csáky získal panství Fony v tehdejších Uhrách. Po odchodu z politiky žil do své smrti zřejmě zde na zámku, kde 29.11.1895 zemřel. V Klatovských listech se roku 1937 psalo:

"…Ve studené zámecké kapli sv. Václava stojí na vysokém katafalku bohatá rakev mezi řadami svící pod stráží lesníků. Je tmavá noc, stráž jest odvolána, na nádvoří před kaplí přijíždí krytý vůz. Jediná z tajemných postav vchází samotna do kaple. Ostatní stojí v uctivém tichu na zámeckém nádvoří. Přítel loučí se s přítelem, císař se svým služebníkem. Po půlnoci odjíždí z babínského nádraží dvorní vlak k Vídni…"


Dalším majitelem Nalžov se stal Jindřich, 12. Viscount Taaffe(1872 - 1928). I on byl doktorem práv. Jako syn bývalého předsedy vlády měl blízko k císařskému dvoru ve Vídni a v Nalžovech se tehdy odehrály některé významné události. Před císařskými manévry v roce 1905 ve Štěkni proběhlo v okolí Nalžov cvičení několika vojenských pluků. Další velké vojenské cvičení se v okolí obce uskutečnilo roce 1911. Při něm na zámku pobývala i Berta Suttnerová - prví držitelka Nobelovy ceny za mír(1905), přítelkyně Alfreda Nobela.

Manévry 1905

Berta Suttnerové

V té době bylo hospodaření zámeckých statcích úspěšné a bohatý byl jistě i společenský život Jindřicha. V roce 1901 se stal čestným občanem Stříbrných Hor. Obrat však nastal po první světové válce, vzniku Československé republiky, první pozemkové reformě a následné parcelaci panství.

Když po Jindřichovi přebíral panství jeho syn Edward, bylo již zadlužené a krátce na to(1934) byla na majetek udělena vnucená správa. Edward se zřejmě snažil nějaký čas hospodaření vzkřísit. Možná hledal pomoc i u dalších majitelů panství v okolí, kteří v tu dobu Nalžovy navštívili, jak lze vyčíst ze zápisů v tehdejší knize návštěv. Byli to členové rodin vlastnící zámky Bezděkov, Chanovice, Lnáře, Kozel.

Edward
Edwardova svatba v Irsku roku 1931
Jindřich


Nakonec Edward Nalžovy, i dvory Sedlečko a Krutěnice, v roce 1937 prodal a odstěhoval se i s manželkou do Irska. Tam se pak věnoval i studii drahokamů. Jeden z nich - "Taaffeite" - nese jméno po svém objeviteli.

Zemřel roku 1967. Protože neměl žádné potomky, jeho pozůstalost získala Peta Taaffe, nejbližší Edwardova příbuzná. Ta většinu materiálů předala vídeňskému dvornímu archivu. Již několik let zpracovává historii rodu Taaffe Michael Hannan z Irska. Navštěvuje archivy v Rakousku, Irsku, České republice, kde získává materiály a informace, o které se s námi při svých pravidelných návštěvách v Nalžovech vždy rád podělí. Díky paní Petě Taaffe a Michaelu Hannanovi jsme měli možnost navštívit archiv ve Vídni. Viděli jsme tak různé smlouvy a dokumenty. Na objevení těch, pro monarchii nejdůležitějších - mayerlingských, stále ještě nedošlo. Podle výpovědi Zoe Wassilko, příbuzné Jindřicha Taaffe, je Jindřich spálil zde na zámku.

Zámek a panství od Edwarda Taaffe koupili bratři František a Karel Müllerovi. Ti se po převzetí pustili do oprav a rekonstrukcí hospodářských budov. Navázali na úspěšné a prosperující odvětví Taaffů - výrobu sýru s přírodní plísní. Založili " Nalžovské šlechtitelské podniky", kde byly vypěstovány speciální odrůdy žita a ovsa.

Müllerovi

Fungující hospodaření však narušila 2. světová válka. Když se toto těžké období podařilo překonat, bylo přerušeno státem i místními revolucionáři, kteří se chtěli zmocnit zámku a hlavně fungujících statků. Je paradoxní, že to byli i lidé, kteří právě díky Müllerům a práci na zámku snadněji přečkali okupaci. Rodina Karla Müllera byla nakonec ráda, že si zachránila život odchodem do emigrace.

Po roce 1990 dcery a syn Karla žádali o navrácení majetku. Zámek jim byl vydán v roce 1993. Další majetek, jako lesy, pole a rybníky však až v roce 1998. Po tak dlouhé době už nebylo možné navázat na hospodaření, které Müllerovi zamýšleli. Nějaký čas vrácené nemovitosti pronajímali a chtěli panství prodat jako celek. To se ukázalo jako nereálné, a tak jej nakonec prodali po částech.

Majitelem zámku a okolního parku se v roce 2008 stala společnost Lamela Electric.


Současnost, identifikace a fakta

Každá země má svá originální mistrovská díla, která inspirují celé generace svou estetickou úrovní, vytříbeným provedením, krásou nebo jako zámek v Nalžovech svou nezaměnitelnou architekturou a historií.

Historie panství mě zavazuje k tomu, aby sem byl znovu navrácen rytmus, potřeby a obsah ovlivňující podobu vrchnostenského sídla, které chci využít pro současné podmínky a potřeby. Historie je pravda, která lze doložit pouze dochovanými fakty. Její interpretace závisí na tom, co preferuje ten, co historii (fakta) vykládá, jaký je jeho hodnotový systém a etický kodex.

Interpretace historie je vždy zároveň mýtem, ovšem nikoliv v diskreditujícím významu toho slova, leč v tom smyslu, že mýtus je příběh, který vysvětluje naší současnost a naše jednání v ní. Lidé mají přirozenou tendenci považovat za nejdůležitější to, čím zrovna žijí. V práci, soukromí. Ale to, co se děje teď a bude dít zítra, má kořeny hlouběji v minulosti.
Dívám se v cestě časem dál - na celých uplynulých třistaosmdesátpět let na to co se stalo od roku 1618 až1630, kdy Bedřich Švihovský z Rýzmberka nechal znovu vybudovat vedle rozbořené tvrze pozdně renesanční stavbu se třemi nárožními polygonálními věžicemi. Co se všechno za tu dobu změnilo, člověk pozná podle věcí, které požívá. Před skoro čtyřmi sty lety se řešil problém dolování stříbra ve Stříbrných Horách, později všude pronikající pára, elektřina, hrozby světových válek, nastupující politika, proces normalizace, demokratický proces a opět politika a politikaření.

Hodně se změnilo. Zvláště věci, na které denně saháme, co nosíme po kapsách a jak komunikujeme. Hodně se změnila země, v níž žijeme. Je bohatší, ale za posledních deset let také v mnoha směrech divnější a horší, než bychom chtěli. Hodně se změnily poměry na planetě. Náš kus světa - Evropa již není tak důležitá jak bývala, i když si to pořád namlouváme. Celý svět je prý nejteplejší za posledních dvě stě let. No zkrátka v posledních deseti letech se změnilo skoro všechno.

Představitel akciové společnosti Lamela Electric Ing. Zdeněk Houdek zakoupil pro společnost v prosinci 2007 zámecký park a v lednu 2008 zámek se všemi hospodářskými objekty a zemědělskými pozemky v Nalžovských Horách.

Společnost Lamela Electric, a.s. Sušice ve svém odštěpném závodě Kabelovna Chyše je výrobcem kabelů a vodičů. Výroba kabelů a vodičů má v Chyších více, než třicetiletou tradici a v současné době se svojí produkcí již trvale umístila na trhu ČR.

Zahájení výroby v Chyších se datuje od září 1970, tehdy jako provoz Kabla Hostivař, které bylo součástí koncernu ZSE Praha. Na počátku zde byla pouze výroba nízkofrekvenčních kabelů a kabelů pro letecké palubní sítě, tažení a cínování Cu drátu. Od května 1992 je Kabelovna Chyše jako odštěpný závod součástí akciové společnosti Lamela Electric se sídlem v Sušici.

Za dobu působení společnosti rozšířila Kabelovna Chyše výrazně své výrobní a skladovací prostory a výrobní kapacitu o další kompletní výrobní izolační a plášťové linky a o řadu dalších strojů a zařízení nezbytných pro výrobu kvalitních kabelů.

Současný dynamický výrobní program obsahuje silové kabely, sdělovací kabely pro vnitřní i vnější použití v analogových i digitálních sítích, ovládací kabely pro použití v průmyslu, v dopravě pro řídící a automatizační systémy, signálové a datové kabely pro bezpečný a věrný přenos informací při vysokých přenosových rychlostech a dále i širokou škálu bezhalogenních oheň retardujících kabelů a vodičů. Kabelovna Chyše se neomezuje pouze na produkci standardních typů kabelů. Ve snaze vyhovět požadavkům trhu a potřebám zákazníků vyvíjí a vyrábí kabely, které uspokojují i zcela individuální potřeby speciálních technických požadavků a provedení.

Ve svém výrobním programu se Kabelovna Chyše zaměřuje především na výrobu, vývoj a zvýšení užitných vlastností bezhalogenních oheň retardujících kabelů, extraflexibilních kabelů pro průmyslové aplikace v robotice, kabelů pro sběrnicové BUS systémy, kabelů pro měření a regulaci a v poslední době i kabelů určených pro automobilový průmysl. Cílem je vyrábět tyto kabely a vodiče v nejvyšší kvalitě a podle nejpřísnějších norem a standardů. Všechny ostatní informace najdete na www.lamelaelectric.com.



Nalžovské Hory jako obec vznikly k 1. dubnu 1952 po sloučení městyse Stříbrné Hory (Silberberg) a obce Nalžov (Ellischau.

K 24. září 2008 byl navrácen obci Nalžovské Hory statut města. To leží v nadmořské výšce 494 m n. mořem, 10 km od města Horažďovice a 20 km od města Klatovy, na silnici I/22, která město protíná a zároveň spojuje zmíněná města.

Nalžovské Hory zeměpisně jsou součástí Středočeské pahorkatiny, která má rozlohu 6328 km2 a jejíž součástí je Blatenská pahorkatina o rozloze 1087 km2, která je členěna na Plánickou a Nepomuckou vrchovinu . Nepomucká vrchovina má rozlohu 448 km2 a člení se na Horažďovickou pahorkatinu a Nalžovskohorskou vrchovinu.

Nalžovskohorská vrchovina je na rozvodí Úhlavy, Úslavy, Otavy a Ostružné. Nejvyšším bodem je vrch Hůrky 698 m n. mořem. Dalšími významnými body jsou: Hora 675 m n.m., Hradec 613 m n.m., Hůrka 677 m n.m., Křemešná 673 m n.m., Ostrá 646 m n.m., Prašivec 575 m n.m. a Strážín 674 m n.m.

Jedná se o málo až středně zalesněnou oblast (4. vegetační stupeň) převážně smrkové, méně borové monokultury a borovo-smrkové porosty rozptýlené do mnoha drobných lesíků. Převažuje zde orná půda, kolem rybníků jsou zbytky luk s vlhkomilnými druhy rostlin a travin.

Nalžovské Hory byly součástí bývalého okresu Klatovy a jsou součástí Plzeňského kraje, který patří mezi největší v České republice.

ČR je překrásná zem. I když nám chybí moře a kamenné velehory, najdeme v každém koutu naší vlasti to, co nás chytí za srdce. Často se pak na ta místa vracíme i v pozdním věku, přivádíme sem své děti či vnoučata. Pole, louky, oblé vrchy, mýtiny i lesní porosty, rybníky, potoky, ale i samoty, vesnice a města, mezi tím kostelíky, kapličky, zříceniny, hrady a zámky a všude dokola lidé. To vše charakterizuje krajinu kolem Nalžov.

Lidé přetrvávají. Někteří museli nebo musí odejít ať věkem nebo z vlastního přesvědčení nebo zvůlí moci nebo ze sociálních nebo jiných důvodů. To je historická pravda, která byla popsána v předchozích částech chronologie vlastníků nalžovského panství.


Podnikatelský záměr

Lázně Nalžovy - lázeňsko-rehabilitační a léčebné centrum a Golf resort Stříbrné Hory

Cílové řešení projektu


Uchovat kulturní památku zámek Nalžovy pro budoucnost. Vdechnout jí život, který jí probudí, omladí a zajistí její využití a přivede do ní lidi, kteří mají potřebu zlepšit si svůj zdravotní stav, relaxovat nebo upravit životní styl ve zbudovaných Lázních Nalžovy.

Cíl vychází z filosofie dnešního člověka, který potřebuje být fit za každé situace a v každé době. Tento cíl lze naplnit pouze prostřednictvím místa, lidí, zdroje a vhodně zvolené strategie. To vše se v projektu střetává a naplňuje.

Postupně spojit dva projekty Lázně Nalžovy a Golfový resort Stříbrné Hory a rozšířit možnosti území.

Administrativně včlenit projekt lázní do organizační struktury akciové společnosti Lamela Electric jako odštěpný závod Lázně Nalžovy. Stejně včlenit do struktury společnosti i golf jako odštěpný závod Golfový resort Stříbrné Hory.








sepsali
ing. Zdeněk Houdek
Stanislav Bouzek

2014